Skupina sedmi studentů a dvou učitelů vyrazila v neděli 22. 5. 2022 za hostiteli setkání projektu Erasmus+. Cesta byla náročná, ale přijetí v obci Šentjernej, jejíž symbolem je kohout, na JV Slovinska vřelé. Studenti se rovnou rozjeli se svými hostitelskými rodinami domů, aby nabrali síly na celý týden nabitý zážitky, poznáváním nových míst i zvyků, navazováním přátelství a komunikací v angličtině. Na celý týden se Slovinsko stalo naším druhým domovem.
V pondělí jsme byli přivítáni ve škole a hned vyzkoušeli hudební číslo s místní učitelkou hudby. Prohlédli jsme si školu. Myslím, že můžeme slovinské straně závidět výborné vybavení pro TV – velká hala s horolezeckou stěnou, atletický ovál, hřiště na volejbal aj. Proběhly první prezentace – každý představil svou zemi, město a školu. Seznámili jsme se tak s dalšími skupinami z Litvy, Chorvatska, Finska. Odpoledne jsme se vydali krásnou krajinou k blízkému klášteru a skanzenu Pleterje.
V úterý nás čekal celodenní výlet do hlavního města Lublaně, kde jsme navštívili místní muzeum. Chloubou muzea je nejstarší dřevěné kolo na světě, více než 5000 let staré. Potom jsme přejeli ke známému turistickému místu, jezeru Bled, kolem kterého jsme se trochu prošli. Následoval přejezd téměř k hranicím s Itálií a Rakouskem, kde se nachází významné středisko skoků na lyžích, Planica. Odvážní vylezli až na vrchol 2. nejvyššího skokanského můstku na světě.
Ve středu dopoledne jsme se opět sešli ve škole. Tentokrát bylo pro studenty připraveno pět stanovišť, zaměřených na různé pohybové a hudební aktivity, kde se mezinárodní týmy prostřídaly. Poté každá škola prezentovala výsledky průzkumu, který jsme provedli ještě před odjezdem do Slovinska. Studenti zhodnotili, jak rozumí pojmu „mindfulness“, co nejvíc odvádí jejich pozornost, jak jsou si vědomi péče o své zdraví fyzické i psychické. Učitelé ještě absolvovali setkání s místním starostou městečka. Středeční večer pak vygradoval specifickým úkolem – každá země měla předvést malé taneční vystoupení a pokusit se jej naučit i ostatní. Česká výprava se ostatní rozhodla naučit typický podlužácký tanec – vrtěnou, což se jí však ne úplně podařilo (na rozdíl od Finů či Litevců). Konec dne pak byl ve znamení diskotéky, kde díky všudypřítomnému umělému kouři nebylo vidět na půl kroku. Ale studenti si divoký večer náramně užili.
Čtvrtek byl opět ve znamení dlouhého přesunu skrz Slovinsko – nejdříve jsme se vypravili do zřejmě nejhezčího města této malé země – přímořského Piranu, kde se pár odvážlivců dokonce okoupalo v Jaderském moři. Následoval přesun do Skočjanských jeskyní, které nás uchvátily svou krásou. Především v tamním obrovském Martelově dómu, dlouhém skoro půl kilometru, přes sto metrů širokém i vysokém jsme si připadali jak trpaslíci v podzemních dolech z Pána prstenů. Následný výšlap z jeskyní zpět k autobusu doprovázený tepelným šokem dal ovšem zabrat většině výpravy. Při cestě nazpět zbývala však ještě jedna důležitá zastávka, na kterou čekali všichni zúčastnění – obrovské nákupní centrum na kraji Lublaně. Bylo třeba nakoupit proviant i dárky domů…
Poslední den mezinárodního setkání jsme zakončili túrou z místa školy do cca 10 km vzdáleného starého městečka Konstanjevica na Krki. V tomto místě řeka Krka vytvořila malý ostrov, na němž je městečko vybudováno a okolo kterého se pak studenti učili zkrotit na první pohled nestabilní paddleboard či se kochali místní přírodou při projížďce na pramici. Nutno také podotknout, že Konstanjevica na Krki je spojena s českými zeměmi – působil zde totiž slavný český vynálezce Josef Ressel, který na řece Krce poprvé vyzkoušel dodnes používaný lodní šroub.
Ačkoliv po říčních radovánkách zbývala ještě spousta času, bylo potřeba se nachystat na nadcházející cestu domů.
Ta začala v sobotních ranních hodinách poté, co se naši studenti rozloučili se svými hostitelskými rodinami. Nutno přiznat, že se to neobešlo bez několika slz, ale snad právě ony byly důkazem, že tento projekt má svůj smysl – navázání nových přátelství, zdokonalení se v angličtině jakožto základním dorozumívacím jazyce a poznání nové země.
Věříme, že mnohá navázaná přátelství přetrvají.
Na Erasmu jsem si užil zejména komunikaci s lidmi z jiných zemí. Poznal jsem jiné názory a mentality těchto lidí. Studenti měli hodně prostoru k nenucené komunikaci na pěších cestách a v průběhu různých sportovních či kulturních aktivit. Je velice těžké říci, co konkrétně to zapříčinilo, ale byl to prozatím nejlepší týden mého života. Celý týden od začátku až do konce jsem měl upřímnou radost z toho, kde jsem a co dělám.
Řekla bych, že projekt byl pestrý a propracovaný a také že to opravdu stálo za to. Líbilo se mi, jak jsme cestovali po celém Slovinsku, a tak nějak viděli od každé speciality něco. Všichni lidi v projektu i mimo něj byli přívětiví a milí. Skvělé je, že mám nové přátele, se kterými teď mohu komunikovat a třeba se s nimi ještě někdy uvidím. Kdyby mi někdo dal nabídku jet na Erasmus znova, má odpověď by byla rozhodně ano!
Ten týden, který jsme tam zažili, ve mně zanechal vzpomínky na celý život. Poznala jsem tam mnoho úžasných lidí a moc dobře vím, že s některými zůstaneme přáteli navždy. Samotný program byl velice příjemný, nebyla snad žádná část, na které bych si nenašla něco, co se mi líbilo. Bylo to velmi dobře udělané a hned bych tam jela znovu. Jsem hrozně ráda, že jsem mohla byla součástí tohoto projektu. Nejenom jsem poznala nové lidi, ale také jsme se hodně stmelili ti, kteří už jsme se znali. Opravdu to bylo dokonalé.
V dnešní době je čím dál těžší stát nohama na zemi. Někdo by se mohl nazývat docela šťastným, i když jej hluboko v duši něco svírá. Proto jsem se taky rozhodl připojit k naší Erasmus skupině jakožto náhradník a navštívit Slovinsko. A jeho návštěva mě víc než mile potěšila. (Pozn.: Pokud zveřejníme jenom úryvky, doporučil bych právě tohle.)
Přijeli jsme do městečka Šentjernej, kde se program konal. Kevin a jeho matka Renata, moji hostitelé, byli více než přívětiví a hlavně otevření. Ne, že bych se o své spolužáky nepostaral, kdybych se do projektu zapojil o něco dříve stejně, ale i otázky typu, jestli jsem vegan nebo co normálně snídám, pro mě byly docela příjemným překvapením.
Na místní základní škole, kde studovaly děti rodin, jsem nenašel nic, co by mě nějak zvlášť šokovalo či znepokojovalo. Je pravda, že vidět své spolužáky, jak křičí jeden přes druhého, mi bylo trochu nepříjemné, přeci jen byli o 4 roky mladší než já, ale jinak mi škola sedla k srdci.
Stejně i výlety. Podnikli jsme celkem čtyři výlety, navštívili místa, jakými bylo například hlavní město Lublaň, místní jeskynní systémy a dokonce i malé pobřežní město, a celou dobu nás fascinovala malebná a přesto bohatá historie Slovinska.
Když to tedy tak shrnu, řekl bych, že program Erasmus naplnil svůj potenciál naplno. Návštěva jiných zemí je jedna věc, ale vidět to všechno s velkou skupinou vrstevníků z celé Evropy, to je zase něco úplně jiného.
Projekt Erasmus se mi velmi líbil, můj hostitel uměl dobře anglicky a měl velice příjemnou a sympatickou rodinu. Škola byla hlavně sportovně dobře vybavená a celkově tam byli milí lidi. Já bych úplně nechodil do muzea, protože to podle mě skoro nikoho moc nezajímalo, ale to je tak vždycky a všude. že se jde do muzea.
Program byl zajímavý a nejvíce se mi líbily jeskyně a koupání v moři. Seznámil jsem se s mnoha novými lidmi, a dokonce si píšu s některými i teď. A největší plus je to, že to bylo zadarmo.
Projekt Erasmus se mi velmi líbil. Bohužel můj host neuměl moc dobře anglicky, a proto jsem si většinu času povídal s jeho rodiči. Z místní školy v Šentjerneji jsem měl smíšené pocity.
Svou rozlohou byla velká a jejich zázemí pro sportovní aktivity musím pochválit. Avšak celková vybavenost tříd a chodeb byla průměrná. Obědy ve školní jídelně byly vcelku dobré.
Program byl zajímavý a zábavný, někdy až dokonce vyčerpávající. Nejvíce se mi líbila návštěva přímořského města Piran a prohlídka Škocjanských jeskyň. Jídlo v restauracích bylo skvělé, jako velké plus bylo i to, že jídlo bylo zdarma.
Rodina, ve které jsem strávila celý týden, byla opravdu úžasná. S Dzenitou jsem si velmi rozuměla a celý týden jsme si spolu užily. Výlety byly únavné, ale také velmi zajímavé a zábavné. Škola se mi moc líbila, protože byla jiná než ta naše. Nejvíc se mi líbily tance a zbytek večera na kulturáku. Možná by bylo lepší, kdybychom měli více volného času, protože pátek, kdy jsme měli vlastní program, byl nejlepší večer. Ve Slovinsku jsem si to moc užila a jsem ráda za novou zkušenost.
